logo

Ladies
Myslím si, že během hry bylo tolik vtipných situací. Od jízdy autem v 8 lidech, kdy část týmu se mačkala v kufru, až po slepou stopu na Čerťáku, kde jsme omylem vyrušily mladý pár v autě se slovy: "Nemáte náhodou nějaké indície, hrajeme takovou hru." (myslely jsme, že jsou třeba součástí hry) odpověď zněla: "Nemáme a nesviťte!" zbytek si asi domyslíte sami

 

Nescafé
Když jsme hledali nápovědu u sanitek objevila jsem spícího bezdomovce ve spacáku. Ještě že ho světlo z mé baterky nevzbudilo. Rozhovor s taxikářem. My: Prosím Vás víte kde je Ignácova hora? On: Nevím, ale klidně Vás tam hodim. My: No jo když my nevíme kde to je! On:
Vyzkouším navigaci, hm tak nic. Zavolám kolegovi, hm tak nic. Zeptám se kolegů venku, taky nic. Tak jedem třeba to nejdem...
On: Ignácova hora mě bude strašit ještě dlouho. Asi se tu zítra vydám se psem a budu ji hledat :D

 

G&G
Pro nás byl jeden z vtipných momentů při řešení úkolu s s brčkem a Tic tac. Když jsme brčko vytáhly z obálky, říkaly jsme "ty jo tam něco je, musíme to vyndat.", brčko jsme rozstřihly a obsah vysypaly. Hned nám však došlo, že jsme to neměly dělat a se slovy "a doprdele, to byla určitě Morseovka" jsme čekaly až z budovy Městské policie vyjde další tým. Ten jsme odchytly a poprosily je, zda bychom si nemohly zapsat, v jakém pořadí jsou antiperle a Tic tac v brčku umístěné. To nám však taky nepomohlo a po hodině zkoušení různých kombinací písmenek, které by to mohly být jsme zjistily, že každý tic tac má jinou příchuť, a že v tom bude asi zakopaný pes. Opět jsme tedy čekaly, až z budovy Městské policie vyjde další tým, ten jsme odchytly a zeptaly se, zda můžeme ochutnat, v jakém pořadí jdou tic tacy za sebou. Chudáci nás vůbec nechápali, ale dovolili nám sníst jejich obsah brčka a tím jsme konečně přišly na řešení úkolu.

 

První pokus
Chechtali jsme se průběžně neustále, únavu a chlad tím jde zvládnout o něco líp (a bio veganské víno - překvapivě pitelné - taky udělalo své). Nejlepší to ale bylo u Grasmanky, u USB, kdy se ve veliteli našeho týmu probudil jeho vnitřní ajťák, a hned jak svůj notebook přirazil ke zdi, pročistil USB antivirem a při tom neustále nadával a rozčiloval se, prý: "To je hrůza! To je jako nechráněný sex!" A v tu chvíli jsme si vzpomněli na kondom v cestovatelském balíčku.

 

Jaterní záležitost
Vylezl jsem z kanálu s fotkou lesa a mottem: "Najdi skauta." V té době jsme ještě jeli na rychlost a na vítězství. A hlavně jsme smýšleli složitě. Na fotku jsme se nedívali příliš pozorně, pouze jsme z ní vyvodili dvě informace. Další indicie je na místě spojeném se skauty a s lesem. Vydali jsme se proto k údajné skautské základně, protože na mapě bylo poblíž plno zeleně a navíc se v okolí vyskytovala ulice Lužní (lužní! Lužní les! To musí být ono!). Nebylo. Našli jsme tedy další skautskou základnu se zahradou! Ani na ní, ani za ní směrem k řece, ba dokonce ani ve sklepě jsme nepřišli k ničemu jinému než pořádné bouli na hlavě. Díky tomu se nám rozsvítilo a zamířili jsme do parku. Třeba tam bude něco se skautskou tématikou. Byli jsme opravdu zoufalí. Hledali jsme tam sochu sv. Jiří - patrona skautů. Pak se naše zoufalství propadalo ještě hlouběji. Poblíž parku stál obchod Jednota. "Jednota! Skauti jsou jednotní! To nemůže být náhoda!" Když jsme nakonec přišli pro radu do Fokusu, rada zněla najděte skauta, fakt tam je. Přiložení na mapu byla jen otázka chvíle. Byli jsme na toho haranta fakt totálně naštvaní. Vytočil nás jak vývrtka korek, capart! Místo, kde leží další nápověda nám už bylo jasné. "Pobodej, ho! Já ho pobodám" Ozvalo se. Náušnicí jsme ho tedy pobodali, na mapě jsme tedy viděli lokaci a vydali se tam.

 

Trasherino Teamerino
Nám se stal osudným hned první úkol a také pro nás byla dost klíčová trojka během celé hry. Hned po jeho objevení bylo jasné co dělat, a tak jsme začali vzápětí měřit sirky v krabičce. Povzbuzeni dobrým startem jsem se rozhodl v rámci úspory času neměřit sirky všechny, ale změřit velikost pouze tří, které zastupovaly všechny velikosti v krabičce a ty následně pro násobit. Tímto se mi však podařilo celkovou velikost o 3 cm zkrátit (2x měř, jednou řež!) a místo Skateparku jsme se vydali do Kamenného divadla.

Tehdy vše do sebe dokonale zapadalo, jelikož v průvodci jsme měli ještě Čerťák a Svinec, takže jsme brali, že stanoviště na sebe pěkně navazují, ať se člověk nemusí tahat tam a zpátky. V Kamenném divadle jsme po chvíli našli 2 lidi, kteří seděli u ohně a jelikož jsme si mysleli, že jde o onu interakci s cizími lidmi, ihned jsme se toho chytli.

Nutno poznamenat, že muž (René - jevící se jako bezdomovec) mi dal po chvíli BATERKU, že se mám porozhlédnou po okolí. Druhý muž (Luba), který tam byl na procházce se psem, tam s ním údajně seděl už 3 hodiny. Aby toho nebylo málo René k nám celou dobu promlouval vcelku filozoficky (vše co řekl by se dalo považovat za motto) a nechal nás, ať si prohledáme všechny jeho věci. Vzhledem k tomu, že bych od člověka jeho vzezření očekával jiné věci než sešity popsané čímkoliv, několik psycho knih a staré CDčka, tak jsme usoudili, že někde v tom bude šifra.

Luba někde v průběhu odešel a my jsme stále poslouchali Reného a snažili se přijít na co se nám snaží říct. Během těch 3 hodin nám dal spoustu nápověd. Například hodinky zastavené na 3 hodinách, v pozadí na stěně byly nakresleny 3 houbičky, na papíru byly nakresleny 3 hodiny, prapodivná mince...). Byli jsme čím dál zoufalejší, avšak vzhledem k tomu, že jsme chtěli dokončit hru bez nápověd, tak jsme o ni nežádali.. A jelikož jsem člověk, který nemá mobily v lásce povedlo se mi přehlédnout zprávu o Skateparku a přečetl si pouze o hasičích. To, že na domnělé stanoviště během té doby nikdo nedošel, jsme si vykládali tak, že ostatní stanoviště jsou obdobně těžká a každý tým začínal na jiném z oněch 20 vypsaných.

Situace se však změnila ve chvíli, kdy si René zapíchl do předloktí injekční stříkačku a začal kolem stříkat svou krví. V té chvíli už bylo něco špatně a rozhodl jsem se napsat na telefonní číslo z balíčku. Odpověď přišla ihned. Odepsala mi jistá Klára, že bychom tomu člověku měli poskytnou první pomoc. Jestli se ptáte, kde se v NINJOVI vzala Klára, tak jsem si špatně opsal číslo (6 za 9) a bylo to. Mimochodem (9-6 = 3)!

V té chvíli jsme onu hru vzdali a zavolali kamarádům, kteří nás nasměrovali do Skateparku, odkud jsme pokračovali, než jsme se zasekli na 22 klíči se kterým nebyli schopni pohnout taxikáři ani za 100,- jako odměnu. V té chvíli už jsme hru vzdali a jako tým rozpadli. Část se přidala k druhému týmu a já se chtěl dozvědět, kde se stala chyba a vydal se i s novým týmem do FOKUSu. Kde se všechny vzniklé nesrovnalosti vyjasnily.

Nezbývá než dodat, že jsme byli posilněni alkoholem, který nám otevřel mysl natolik, že jsme byli schopni sedět s Reném a vidět v něm klíč ke hře. Škoda, že jsme si nebyli schopni užít hru naplno. Určitě by nás cestou potkalo ještě mnoho zábavy.